...Není jednoduché říci pravdu do očí...

...Není jednoduché říci někomu, co k němu cítíme...

...Ať už se jedná o lásku, o přátelství, o nenávist, o pohrdání...

...Je jednodušší to napsat...

...A je ještě jednodušší, nechat to napsat někoho za nás...

...Třeba textem písně...

KLAUNOVA ZPOVĚĎ  -  Petr Novák

Já v mládí často podobal se vánku. A říkali mi, že mi rozum chybí.

Dnes, dnes už mám, už mám na kahánku, a vy se ptáte proč vám to povídám?

Tak slyšte, já miloval jsem lidi, a proto jim, né Bohu se zpovídám.

Říkalo se o mě, že prý jsem hrubý, drzý a hloupý, nic prý mi nevadí.

Vám lidem, vám se to mluví, já však byl šašek a musel jsem se smát.

A bál jsem se, že pláč můj prozradí, že chtěl jsem lásku svou někomu dát.

Teď už mi líčidla rozežrala tvář a maska smíchu na věky mi spadla.

Tam v dálce vidím, vidím slunce zář. Já za tím sluncem musím jít.

Recit.: Dohrála hudba, opona spadla, alespoň dneska chci lidskou hrdost mít.

Po celý svůj život rozdával jsem smích, měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk.

A snad jsem taky, snad taky trochu zpych. Přesto bych rozdal, všechno, co jen mám.

Však nemám nic, mně zbyl jenom stesk. Tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám...

PŘÁTELSTVÍ NA N-TOU - Petr Novák

Mám přátel pár, věřím jim, jdou vedle mě, mám přátel pár, náš krok vryl punc do země,
co nás táhne cestou blátivou a žene za duhou?
Přátelství na druhou.

Mám přátel pár, stojí blíž, blíž než se zdá, mám přátel pár, zpívají, když zpívám já,
co nám dává přežít těžké dny a zimu třeskutou?
Přátelství na čtvrtou.  

Nám čas přál, známe své lásky stálice, ten kdo to vzdal, jen pár dní může trápit se,
v čem je síla najít stejnou řeč i s další nevěstou?
Přátelství na šestou.  

Mám přátel pár, bez ptaní jdou vedle mě, mám přátel pár, náš krok vryl punc do země,
co nás žene žárem palčivým a roztápanou tmou?
Přátelství na sedmou.  

Nám čas přál, moh by nám klidně přát i dál, rád pospíchal, z přízně své velkou daň si vzal,
dal nám sílu až nás zlomí pláč, pláč v roušce za plentou.

Přátelství na n-tou.  

PROKLÍNÁM - Žentour

Prázdnej byt je jako past, kde růže uvadnou,

po tisíci čtu Tvůj dopis na rozloučenou.  

Píšeš, že odcházíš, když den se s nocí střídá,

vodu z vína udělá, kdo dobře nehlídá.

Píšeš:

Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový.

V srdci jen sníh sám a sám,

ať nikdy úsvit nespatříš.

Na ústa mříž, oči oslepnout,

ať do smrti seš sám.

Tvoje oči jsou jak stín a tvář den, když se stmívá,

stromy rostou čím dál výš a pak je čeká pád.

Sám s hlavou skloněnou všechny lásky budou zdání.

Po tisíci čtu Tvůj dopis na rozloučenou.

Píšeš:

Proklínám, ty Tvoje ústa proklínám,

Tvoje oči ledový.

V srdci jen sníh sám a sám,

ať nikdy úsvit nespatříš.

Na ústa mříž, oči oslepnout,

ať do smrti seš sám...